OCHRANA HRADEB
V době, kdy Leonardo žil(tedy 15. a 16. stol.), byly útoky na hradby a pevnosti s použitím žebříků velmi časté. Jednalo se o jednu z nejpoužívanějších vojenských strategií. Útočníci opřeli o hradby tak vysoké žebříky, aby dosáhli až na cimbuří, a poté ve vysokém počtu lezli nahoru, aby mohli zaútočit na obléhané osoby. Jakmile byly hradby pokořeny, což se často neobešlo bez velkých ztrát na životech, útočníci, kteří se dostali dovnitř, mohli svým spolubojovníkům usnadnit práci tím, že otevřeli všechny brány, a útok mohl pokračovat.Proto se Leonardo začal zajímat o obranu hradeb
Tuto ochranu hradeb, co vidíte na obrázku Leonardo opět nevymyslel.Leonardo opět tuto obranu, jako většinu svých vynálezů, pouze ji vylepšil.
Avšak vylepšení bylo geniální.Proč ? Obranu sice muselo stavět několik desítek mužů, ale k obsluze obrany hrade stačil pouhý jeden muž.
Konstrukce
před hradby a zde byli opět spojeny dalším trámem.Dolní část „téčka“ byla pak přivázaná lanem ke kolu.Druhé lano bylo přivázáno ke kroužku vraženém ve zdi.Kousek od zdi se nacházelo řízení celé obrany,to se skládalo z páky, kladky a kola na hřídeli(rumpál).
Princip
Obránci hradeb točili klikou rumpálu. Lano provlečené kladkou na dolním´konci páky přitáhlo spodní konec páky, otočné kolem osy. Tím vrchní konec páky vytlačil dlouhý trám, umístěný vně hradeb, a shodil žebříky opřené o hradby.
LAURENZA, Domenico; Taddei. Leonardovy stroje — Tajemství a vynálezy z kodexů Leonarda da Vinciho. 1. vyd. Sun, 2008. ISBN 978-807-3712-303.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Leonardo_da_Vinci